Přejděte prosím na mé nové stránky zde.
Na počátku všeho byl jeden pes, jeden člověk a jejich velká láska. A pak ten pes zemřel a zůstalo jen prázdno. Tedy alespoň tak jsem to zpočátku vnímala. Ale upřímná touha po spojení se se zvířecí duší mě přivedla na cestu zvířecí komunikátorky. Absolvovala jsem kurz španělské zvířecí komunikátorky Olgy Porqueras. Od té doby díky komunikaci se zvířaty zažívám nový rozměr spojení se s těmito úžasnými bytostmi.
Přesto přese všechno mám pocit, že žena se začíná opravdově učit až s narozením dítěte. Alespoň u mě tomu tak bylo. Se synem jsem začala komunikovat, když byl v břiše. Po jeho narození naše komunikace pokračovala a díky bezplenkové komunikační metodě (BKM) se prohlubovala. Později jsem začala komunikovat i s dalšími dětmi. Kolik toho ti drobečkové ví. A jak mnoho pro nás mají zpráv. Jak jsou neoblomní v tom, aby se k nám zprávy, které vysílají, dostaly. Nepřestávám žasnout a jsem vděčná, že tomu tak je.
Věřím, že každému následku předchází příčina. Nevěřím, že děti pláčou jen tak, bez příčiny. Cítím, že se jedná o zprávy, které čekají na vyslyšení.
Můj syn pro mě a mého manžela má taky spoustu zpráv. A jsem za to ráda.
Během praktikování BKM si syn v jednom období postavil hlavu. Nechal se podržet od tatínka i od babičky, ale se mnou se mu na záchod nechtělo. Věděla jsem, že mi tím chce něco říct. Měla jsem to už ověřené. Přemýšlela jsem, ale nemohla jsem na nic přijít. Po nějaké době jsem s ním jela v autě z návštěvy, na kterou se mi nechtělo. Možná to znáte taky, jsme tak asi nejspíš vychovaní všichni. Hledíme víc na to, co se sluší a patří a na to, co si o nás ostatní pomyslí, nebo na to, jak je nezranit, než na nás samotné. A tak jsem se po cestě ptala syna, proč si takhle škodí, když ví, že chce čurat, já to vím také a on se stejně počurá, a to i přesto, že víme, že mu to není příjemné. A vtom to přišlo. Kážu vodu a piju víno. Proč si tak škodí? A proč si škodíš ty, milá maminko, že jezdíš na návštěvy, které tě jen unavují a nic tobě ani těm druhým nepřináší? Byli jsme doma. Po vysednutí z auta se se mnou syn po nějaké době konečně vyčural. Ještě se u toho ale trochu vykrucoval. No jo, vždyť já sama jsem neměla jasno a pořád jsem se ještě vykrucovala, co se stane příště, až zase budu pozvaná na takovou návštěvu. A dost! Tohle mi za to nestojí. Syn má pravdu. Nepojedu a hotovo. A bylo to. Syn už neměl důvod se kroutit.
V létě jsme jeli na dovolenou do Chorvatska a naprosto zdravý syn dostal v noci neuvěřitelný dusivý záchvat kašle. Ráno vypadal v pořádku, tak jsme to neřešili. Večer ale kašlal znovu. Vzala jsem tužku a papír, abych si mohla zapsat, co nám chce sdělit. Řekl mi, že kašle, protože jej přes den omezujeme a on se tak nemůže svobodně vyjádřit. Kdežto když kašle v noci, tj. projevuje se, nikdo mu v tom nebrání. Snažila jsem se už nějakou dobu vysvětlovat manželovi, že se syn může vztekat, může plakat, může svobodně projevovat jakékoliv emoce. Ale manžel to viděl jinak. Známe to všichni. "Neplakej, nic se nestalo. Nevztekej se..." Tohle byl synův vzkaz pro tatínka. Ráno jsem manželovi vzkaz přečetla. Bylo opravdu humorné sledovat jeho výraz ve tváři. Nejprve se překvapeně zarazil a říká: "Tohle dítě že omezujeme?" Nato jsem šla syna nakojit a viděla jsem po očku, jak si manžel bere papír se vzkazem a znovu si ho čte. Bylo vidět, že význam sdělení vstřebává. Pochopil, je skvělý. Od té doby zakašlal syn jen jednou, to když se manžel zapomněl... Je opravdu senzační, jaké na nás mají děti tajné zbraně. Synův krátký, zato intenzivní noční kašel zvládl to, co nedokázaly moje prosby a připomínky za dlouhou dobu.
Komunikace s dětmi je vhodná pro otevřené rodiče, kteří chtějí skutečně objevit příčinu problémů svého dítěte. Díky vlastním zkušenostem věřím, že děti nikdy nic nedělají jen tak. Jsou to naši velcí učitelé a záleží jen na nás, zda se od nich necháme učit. Může se stát, že se nám dítě svou nemocí nebo nevhodným chováním snaží sdělit něco, co změní náš pohled a chápání dané věci. Je docela možné, že se nejdříve objeví pár slz smutku, které určitě rychle vystřídá obrovské štěstí ze vzájemného porozumění a prohloubení vztahu. Někdy je možné, že zprávě našeho dítěte neporozumíme hned. Pokud ale zůstaneme otevření, jistě nám brzy dojde smysl jeho sdělení.
Telepatická komunikace je komunikace, při které mohou být komunikující strany vzdáleny na tisíce mil a přesto se domluví. Záleží na naladění se a spolupráci obou stran. Ráda skrze komunikaci se zvířaty a dětmi pomáhám alespoň zmírňovat nebo ještě lépe odstraňovat hradby mezi dospělými a dětmi nebo zvířaty a lidmi. Vždy komunikuji jen na žádost rodičů dítěte nebo "majitele" zvířete a se souhlasem dítěte nebo zvířete.
Po zkušenostech komunikuji na žádost i s dospělými, kteří nenacházejí odpovědi sami ve svém nitru.
Takto spolu hledáme odpovědi, které se skrývají v jejich nevědomí.
Pro lepší a snadnější naladění se na danou osobu nebo zvíře používám při komunikaci fotku osoby nebo zvířete.
Pokud vás zajímá, jak komunikaci vnímají rodiče dětí, kteří mě požádali o pomoc, podívejte se do sekce Reference.
V případě zájmu o komunikaci mě kontaktujte na emailové adrese [email protected].
Pro případnou komunikaci potřebuji zaslat na výše uvedenou emailovou adresu pokud možno kvalitní fotku dítěte nebo domácího mazlíčka, na které bude vidět osobě nebo zvířeti do očí a jméno dítěte popřípadě zvířete.
Ke komunikaci potřebuji svolení rodičů nebo "majitele" zvířete.
Při komunikaci s dětmi vždy doporučuji doplnit komunikaci intuitivním obrázkem (potřebuji uvést celé jméno dítěte, datum narození a bydliště). Obrázek dotváří komunikaci s dítětem a osvětluje to, co při komunikaci dítě nedovede přesně pojmenovat. Nejprve s dítětem komunikuji, poté kreslím a následně případně komunikuji na základě kresby.
Vzniká tak komplexní celek obsahující informace, doporučení a léčivé energie vložené do obrázku.
Některé z intuitivních obrázků naleznete zde.
A pak zkusme naslouchat...
S láskou Lucie
Na počátku všeho byl jeden pes, jeden člověk a jejich velká láska. A pak ten pes zemřel a zůstalo jen prázdno. Tedy alespoň tak jsem to zpočátku vnímala. Ale upřímná touha po spojení se se zvířecí duší mě přivedla na cestu zvířecí komunikátorky. Absolvovala jsem kurz španělské zvířecí komunikátorky Olgy Porqueras. Od té doby díky komunikaci se zvířaty zažívám nový rozměr spojení se s těmito úžasnými bytostmi.
Přesto přese všechno mám pocit, že žena se začíná opravdově učit až s narozením dítěte. Alespoň u mě tomu tak bylo. Se synem jsem začala komunikovat, když byl v břiše. Po jeho narození naše komunikace pokračovala a díky bezplenkové komunikační metodě (BKM) se prohlubovala. Později jsem začala komunikovat i s dalšími dětmi. Kolik toho ti drobečkové ví. A jak mnoho pro nás mají zpráv. Jak jsou neoblomní v tom, aby se k nám zprávy, které vysílají, dostaly. Nepřestávám žasnout a jsem vděčná, že tomu tak je.
Věřím, že každému následku předchází příčina. Nevěřím, že děti pláčou jen tak, bez příčiny. Cítím, že se jedná o zprávy, které čekají na vyslyšení.
Můj syn pro mě a mého manžela má taky spoustu zpráv. A jsem za to ráda.
Během praktikování BKM si syn v jednom období postavil hlavu. Nechal se podržet od tatínka i od babičky, ale se mnou se mu na záchod nechtělo. Věděla jsem, že mi tím chce něco říct. Měla jsem to už ověřené. Přemýšlela jsem, ale nemohla jsem na nic přijít. Po nějaké době jsem s ním jela v autě z návštěvy, na kterou se mi nechtělo. Možná to znáte taky, jsme tak asi nejspíš vychovaní všichni. Hledíme víc na to, co se sluší a patří a na to, co si o nás ostatní pomyslí, nebo na to, jak je nezranit, než na nás samotné. A tak jsem se po cestě ptala syna, proč si takhle škodí, když ví, že chce čurat, já to vím také a on se stejně počurá, a to i přesto, že víme, že mu to není příjemné. A vtom to přišlo. Kážu vodu a piju víno. Proč si tak škodí? A proč si škodíš ty, milá maminko, že jezdíš na návštěvy, které tě jen unavují a nic tobě ani těm druhým nepřináší? Byli jsme doma. Po vysednutí z auta se se mnou syn po nějaké době konečně vyčural. Ještě se u toho ale trochu vykrucoval. No jo, vždyť já sama jsem neměla jasno a pořád jsem se ještě vykrucovala, co se stane příště, až zase budu pozvaná na takovou návštěvu. A dost! Tohle mi za to nestojí. Syn má pravdu. Nepojedu a hotovo. A bylo to. Syn už neměl důvod se kroutit.
V létě jsme jeli na dovolenou do Chorvatska a naprosto zdravý syn dostal v noci neuvěřitelný dusivý záchvat kašle. Ráno vypadal v pořádku, tak jsme to neřešili. Večer ale kašlal znovu. Vzala jsem tužku a papír, abych si mohla zapsat, co nám chce sdělit. Řekl mi, že kašle, protože jej přes den omezujeme a on se tak nemůže svobodně vyjádřit. Kdežto když kašle v noci, tj. projevuje se, nikdo mu v tom nebrání. Snažila jsem se už nějakou dobu vysvětlovat manželovi, že se syn může vztekat, může plakat, může svobodně projevovat jakékoliv emoce. Ale manžel to viděl jinak. Známe to všichni. "Neplakej, nic se nestalo. Nevztekej se..." Tohle byl synův vzkaz pro tatínka. Ráno jsem manželovi vzkaz přečetla. Bylo opravdu humorné sledovat jeho výraz ve tváři. Nejprve se překvapeně zarazil a říká: "Tohle dítě že omezujeme?" Nato jsem šla syna nakojit a viděla jsem po očku, jak si manžel bere papír se vzkazem a znovu si ho čte. Bylo vidět, že význam sdělení vstřebává. Pochopil, je skvělý. Od té doby zakašlal syn jen jednou, to když se manžel zapomněl... Je opravdu senzační, jaké na nás mají děti tajné zbraně. Synův krátký, zato intenzivní noční kašel zvládl to, co nedokázaly moje prosby a připomínky za dlouhou dobu.
Komunikace s dětmi je vhodná pro otevřené rodiče, kteří chtějí skutečně objevit příčinu problémů svého dítěte. Díky vlastním zkušenostem věřím, že děti nikdy nic nedělají jen tak. Jsou to naši velcí učitelé a záleží jen na nás, zda se od nich necháme učit. Může se stát, že se nám dítě svou nemocí nebo nevhodným chováním snaží sdělit něco, co změní náš pohled a chápání dané věci. Je docela možné, že se nejdříve objeví pár slz smutku, které určitě rychle vystřídá obrovské štěstí ze vzájemného porozumění a prohloubení vztahu. Někdy je možné, že zprávě našeho dítěte neporozumíme hned. Pokud ale zůstaneme otevření, jistě nám brzy dojde smysl jeho sdělení.
Telepatická komunikace je komunikace, při které mohou být komunikující strany vzdáleny na tisíce mil a přesto se domluví. Záleží na naladění se a spolupráci obou stran. Ráda skrze komunikaci se zvířaty a dětmi pomáhám alespoň zmírňovat nebo ještě lépe odstraňovat hradby mezi dospělými a dětmi nebo zvířaty a lidmi. Vždy komunikuji jen na žádost rodičů dítěte nebo "majitele" zvířete a se souhlasem dítěte nebo zvířete.
Po zkušenostech komunikuji na žádost i s dospělými, kteří nenacházejí odpovědi sami ve svém nitru.
Takto spolu hledáme odpovědi, které se skrývají v jejich nevědomí.
Pro lepší a snadnější naladění se na danou osobu nebo zvíře používám při komunikaci fotku osoby nebo zvířete.
Pokud vás zajímá, jak komunikaci vnímají rodiče dětí, kteří mě požádali o pomoc, podívejte se do sekce Reference.
V případě zájmu o komunikaci mě kontaktujte na emailové adrese [email protected].
Pro případnou komunikaci potřebuji zaslat na výše uvedenou emailovou adresu pokud možno kvalitní fotku dítěte nebo domácího mazlíčka, na které bude vidět osobě nebo zvířeti do očí a jméno dítěte popřípadě zvířete.
Ke komunikaci potřebuji svolení rodičů nebo "majitele" zvířete.
Při komunikaci s dětmi vždy doporučuji doplnit komunikaci intuitivním obrázkem (potřebuji uvést celé jméno dítěte, datum narození a bydliště). Obrázek dotváří komunikaci s dítětem a osvětluje to, co při komunikaci dítě nedovede přesně pojmenovat. Nejprve s dítětem komunikuji, poté kreslím a následně případně komunikuji na základě kresby.
Vzniká tak komplexní celek obsahující informace, doporučení a léčivé energie vložené do obrázku.
Některé z intuitivních obrázků naleznete zde.
A pak zkusme naslouchat...
S láskou Lucie